Závislost na počítačových hrách a psychologie za jejím vývojem
Nedávno jsem si koupil knížku, která se jmenuje „Neodolatelné – Vzestup návykových
technologií a byznys se závislostí“. Tato kniha mě také navedla na tento referát. Když se nad
tím zamyslíme. Byznys v oblasti her je výhodný pro obě strany. Jak pro herní studia, tak pro
hráče. Hráči si mohou prožít uměle vytvořené příběhy, hrát s virtuálními kamarády či
dopřávat si dopaminové injekce v podobě lootboxů. Na druhé straně herní studio jednoduše
vydělává peníze, aby mohlo hráčům poskytnout co nejvíce dalšího obsahu. Ale proč to
vlastně hráče tak moc láká? Proč u toho tráví tolik hodin? Podle mého názoru to stojí na
dvou věcech (v určité míře samozřejmě i na mnoho dalších). První je Maslowova pyramida
potřeb a druhá je, jak vlastně vzniká závislost.
Maslowova pyramida potřeb je pomyslná pyramida, která popisuje věci, po kterých jako
lidský druh toužíme. Tři nejsvrchnější stupínky jsou „Potřeba seberealizace“, „Potřeba
uznání a úcty“ a „Potřeba lásky, přijetí, spolupatřičnosti“. Když se nad tím zamyslíme, tak
tohle všechno hry přece splňují. Nikdo nepopisuje, jestli to potřebujeme v reálném nebo
virtuálním světě. Seberealizace je ve hrách automatická. Ať už jsme sebehorší, vždycky si
můžeme snížit obtížnost a tím pokračovat dále. Potřeba uznání a úcty je velmi častá u tzv.
MMORPG her. Pokud nejsme vyloženě sólo hráči, tak jsme v nějaké guildě, kde nás vždycky
někdo ocení. Ať už z pohledu našeho vybavení nebo herního stylu. A třetí stupínek souvisí
s tím předchozím. Máme kolem sebe obří komunitu lidí, kterým se líbí to samé nebo dělají
to samé co my.
Maslowova pyramida potřeb ovšem není alfa a omega celého problému. Je to abstraktní
věc, která nám popisuje chování, které jsme jako lidstvo vypozorovali. Mnohem zajímavější
pohled je, jak vlastně vzniká závislost. Z knihy vyplývá velice zajímavá myšlenka, která říká
„Nemůžete člověka násilím donutit, aby byl na něčem závislý.“. Pokud najdete náhodného
člověka, omráčíte ho a násilím mu píchnete například heroin, tak to neznamená, že na něm
nadále bude závislý i přesto, že heroin je vysoce návyková látka. Návykové látky samy o sobě
nejsou ničím špatným. Musíme totiž odlišit fyzickou a psychickou závislost. Ano, po vpichu
heroinu budeme chtít další, ale to je pouze fyzická odpověď. Co je zajímavé je to, že závislost
vzniká hlavně v psychice. Aby člověk začal být na něčem závislý, tak mu musí něco chybět. Ať
už je to ve zdraví, v životě nebo v čemkoliv jiném. Psychická závislost vzniká v momentu,
když nám daná věc pomáhá řešit, tlumit nebo odkládat daný problém. Samozřejmě ovšem o
tom jedinec nemusí ani vědět. Pokud hrajeme hry příliš hodin, tak si tím kompenzujeme
nějaký problém nebo nedostatek v reálném životě. Tím jsou hry tak hrozně návykové a do
určité míry nebezpečné.
