eSport a zdraví
V posledních letech zažívá eSport nevídaný rozmach a konkuruje tak i běžným sportovním utkáním. Není to již bezvýznamná zábava pro pár zapálených nadšenců, ale stává se z něj plnohodnotné odvětví sportovního průmyslu, které v dnešní době bývá považováno za nejrychleji rostoucí. S rostoucím počtem příznivců eSportu se zvyšuje také komfort a zázemí samotných hráčů nevyjímaje péči o zdraví jak fyzické, tak psychické. V důsledku toho získává toto odvětví pozornost zdravotních specialistů, mezi které můžeme zařadit například fyzioterapeuty, ortopedy, výživové poradce, psychology a mnohé další.
Jelikož je eSport progresivnější a především proměnlivější než jiná sportovní odvětví, existuje zde i větší rivalita mezi sportovci. Ti proto tráví téninkem 3 až 10 hodin denně (pár dnů před turnajem to může být i více), aby nezaostali před ostatními. Tento sedavý způsob života s sebou však přináší různé zdravotní komplikace. Nejčastěji si hráči stěžují na únavu očí, bolest v oblasti zad a krční páteře a v neposlední řadě na bolesti zápěstí a rukou. Těmto neduhům lze předejít popřípadě je eliminovat zařazením přestávek mezi hraním a praktikováním cviků na protažení těla. Sedavý režim jde ruku v ruce také s nedostatkem pohybové aktivity jedince, nesprávným stravováním a vytvářením spánkového deficitu. Po psychické stránce hráče sužuje především závislost na hraní a rozpory v týmu. Z těchto potíží poté plynou úzkosti, podráždění a deprese.
Všechny tyto problémy časem ovlivňují výkon hráče a mohou vést až k doživotním následkům, proto je zejména pro vrcholové sportovce důležité jim zabránit. A právě zde plně předvedou své schopnosti oni specialisté v oboru, které si týmy drží při sobě. Jejich úkolem je starat se o hráče po všech zdravotních stránkách. Výživový poradce sestavuje sportovcům jídelníček přizpůsobený jejich potřebám, fyzioterapeut se stará o jejich pohybový aparát a s psychologem mohou diskutovat o svých vnitřních trápeních.
Přestože mívají hráči během své kariéry kompletní servis, většina z nich končí s hraním okolo 25 let věku. Důvodem je biologická stránka člověka, který v tomto období přirozeně začíná ztrácet své přednosti využívané při hraní (přesnost, pozornost), klesá tak jeho celkový výkon. Většina vysloužilých hráčů se proto přesouvá do role koučů a předávají své zkušenosti dále.