Esport a já
Když se zamyslím nad tím, co pro mě esport znamená, znamenal a bude znamenat, tak nejdřív musím říct, jak jsem přišel k počítačovým hrám, jelikož počítačové hry jsou podstatou esportu.
K počítačovým hrám mě už jako malého přivedli spolužáci na základní škole, kteří ve volných hodinách v počítačové učebně hrávali jedinou hru, která v počítačích byl nainstalovaná. Nikdo nevěděl, kdo tam tu hru nainstaloval, ale byla na všech počítačích. Byl to Robin Hood. Hrávali ji tam všichni a já chtěl taky. Bohužel jsem byl v nižším ročníku a starší měli přednost, tak jsem se ke hře moc nedostal. A co jiného jsem mohl jako malý kluk dělat? Šel jsem za rodiči. Bohužel jsme doma měli počítač i na tu dobu velice špatný, takže jakékoliv hry nebyly moc reálné. Moje prosby se tedy obrátily na to, ať se pořídí lepší počítač. Jelikož moji rodiče takzvaně „neradi utrácejí za blbosti…“, výsledek mých proseb byl předem jasný.
Šel čas a kamarádi kolem začali mít doma své počítače a hráli pořád novější a novější hry. S tím rostla i má chuť hrát. V den mých narozenin se ale mé největší přání vyplnilo a rodiče mi můj vysněný počítač koupili. Měl jsem obrovskou radost a už jsem se nemohl dočkat, až si zahraji první hru. Tímto dnem začal můj „herní život“.
Po nějaké době mě samotné hraní velice omrzelo, ale pak přišly hry, které se daly hrát online. S tím se znovu vzbudila moje chuť ke hraní. Hry s kamarády mě vždycky moc bavily, ať už to byla nějaká lanka nebo přímo online. Po nějaké době přišly myšlenky začít hrát hry za peníze v nějakém týmu a živit se defacto tím, co mě baví. Ovšem po čase jsem zjistil, že to, co mě baví, nejsou přímo ty samotné hry, jako samozřejmě že i ty hry, ale že bez těch lidí by mě nebavily tolik, jak bych čekal. Bohužel, jak šel čas, kamarádi ze hraní „vyrostli“ a začali se věnovat jiným věcem, posunuli se jinam. Já jsem ale začal zjišťovat, že bez těch kamarádů už hraní na počítači není to, co bylo. Zdálo se mi to takové „prázdné“. Hry mě pořád bavily, ale už jsem u nich tolik nevydržel.
Tím se dostávám k odpovědi na otázku, co já a esport. Esport by pro mě asi nebyl, a ne proto, že bych v kompetitivních hrách nebyl dobrý, ale v tom, že by mě to nebavilo a nenaplňovalo. Dále také, čím jsem starší a vidím, jaké jsou nároky na hráče a jak je jejich kariéra vrtkavá, tak jsem si víc a víc jistý, že esport nebude pro mě. Nebráním se myšlence, že se to někdy změní a do esportu půjdu, ač ne jako hráč. Ale myslím si, že je to málo pravděpodobné.
„Hráč budu pořád, s kamarády obzvlášť.“
