Esport a jeho vliv na rozvoj člověka
Považuji se za člověka, který se ve hrách pohybuje dlouhou dobu a vnímám chování a sny spousty
hráčů, kteří u tohoto koníčku tráví spoustu času.
Hry mají jednu obrovskou výhodu (nevýhodu?) a tou je to, že je hrozně jednoduché s nimi začít a trávit
u nich desítky a stovky hodin. U jiných sportů potřebujete často počkat na správné počasí a čas, dojít
na místo kde sport vykonáváte což vás taky občas odradí od toho ten den sportovat. U hraní her
(nepočítám teď profesionální úroveň) člověku stačí být doma, ve dne v noci, za slunečna či deště,
zapnout si počítač a hrát. Na tom by nebylo nic zlého, ale spousta lidí, převážně mladých, věnují hraní
her vše, často na úkor svých ostatních koníčků, kamarádů, vztahů a studia. Spousta hráčů chce podávat
podobné výkony jako jejich herní vzory a ztrácí potom pojem o svém životě, o tom co by chtěli dělat i
mimo hry. Není špatné hrát, není špatné mít cíle a chtít být dobrý, ale je špatné když tomu člověk
věnuje až moc, je tolik dalších krásných věcí, například pobyt v přírodě či návštěva koncertu s přáteli
které se dají dělat i v tom světě reálném. Hráče, který si tyto věci neuvědomí to často semele, hraní
není vše a váš mozek taky potřebuje odpočinek a relax stejně jako vaše tělo. I profesionální hráči chodí
do posilovny, plavat, běhat a nevím co ještě, proto by tyto aspekty měli vnímat i potencionální
profesionální hráči.
Další věc, kterou je potřeba si uvědomit je to, že profesionální hráči netráví čas jen hraním když se
chtějí zlepšit ve své kariéře, tráví čas i rozborem svých her a následným poučením z chyb, studují různé
herní mechaniky, herní styl svých oponentů, veškeré herní patch notes do posledního písmenka. Taky
nestačí být jen dobrý solo hráč (pokud nehrajete Hearthstone ofc), je potřeba se především zaměřit i
na práci v týmu, protože tým nesehraných nejlepších hráčů není nejlepší tým, nejlepší tým je ten který
byl správně poskládaný, každý v něm má svou roli, hráči se vzájemně respektují, rozumí si a ví co jeden
od druhého mohou čekat.
Poslední věc je to, že u hraní her tráví spousta lidí čas a každý by si měl uvědomit to, že uspěje jen ten
nejlepší. Proto by lidi měli být připraveni na prohry a na to, že je může kdykoliv nahradit někdo lepší,
případně že se do profesionální herní scény ani nedostanou protože konkurence je obrovská. Věřím,
že mladí fotbalisti taky tuší že nemusí být nejlepší a nechávají si zadní vrátka kdyby to nevyšlo, proto
by s tímhle měli počítat i špunti, kteří na střední škole ukončí své studium jen proto, že chtějí být jako
jejich milovaný Faker.
